Obecně platí, že anhydrit musí vyschnout na cca <0,5 % vlhkosti, což trvá zhruba 4–6 týdnů (dle tloušťky a větrání). Cementový potěr tvrdne 28 dní, ale úplné vyschnutí na <2 % vlhkosti může také trvat několik týdnů. Anhydrit se dá dříve aktivně vysoušet (např. zapnout topení po 7 dnech), cement zas můžete dříve zatížit (po 2–4 dnech lehce, plně po 28 dnech). Vždy je potřeba před pokládkou finální podlahy změřit zbytkovou vlhkost potěru.

Maximálně 16 mm (což je běžný kamenivo frakce 16). V praxi to znamená, že umíme čerpat běžný jemnější konstrukční beton C20/25 s frakcí 0–16 mm, nebo samozřejmě jemnozrnné potěry (ty mají frakci třeba 4 mm). Nedá se tím pumpovat beton s velkými kameny (např. C30/37 s drtí 22 mm neprojde – to by bylo spíš na velkou čerpadlovou pumpu). Pokud si objednáváte beton z betonárky na naše čerpání, zmiňte, že to půjde malým čerpadlem – oni tomu přizpůsobí recepturu (typicky přidají plastifikátor a dají menší frakci kameniva). My vám s tím poradíme při objednání.

Naše stacionární čerpadlo je poměrně malé – vejde se na přívěs za auto. Potřebujeme místo na odstavení čerpadla a domíchávače, ideálně do 20–30 m od objektu. Hadicemi pak dosáhneme až 100 m, takže i když nemůžeme přímo k objektu, není problém natáhnout hadice přes dvor nebo zahradu. Techniké vybavení je tedy poměrně skladné a víme si rady i ve stísněných zástavbách (centra měst apod.).

Ano, anhydrit lze použít i v koupelně a kuchyni, tedy v interiéru kde je občasná vlhkost. Musí se ale povrch potěru před lepením obkladů či podlahy ošetřit hydroizolační stěrkou (tzv. tekutá lepenka), aby se k potěru nedostávala voda. Pro trvale mokré prostory (např. sprchové kouty bez vaničky ve veřejných provozech) anhydrit vhodný není – tam raději zvolit cementový potěr.

Ano, anhydrit lze použít i v koupelně, pokud je součástí skladby také hydroizolační stěrka pod dlažbou či jinou krytinou. Anhydrit nesmí zůstávat dlouhodobě mokrý nechráněný, ale s vrchní hydroizolací a krytinou funguje dobře i v koupelnách (navíc výborně vede teplo, takže pro vytápěné koupelny ideální). Pro opravdu trvale mokré provozy (veřejné sprchy, sauny) se přesto častěji volí cementový potěr.

Zákazník by měl před naším příjezdem zajistit, že stavba je připravena: dokončené rozvody v podlaze (voda, elektřina, topení), položená tepelná izolace a fólie (pokud se nedohodneme, že to uděláme my), osazené dilatační pásky u stěn. Také je dobré zajistit zdroj vody a elektriky na stavbě (u anhydritu někdy potřeba míchat). Dále příjezdovou cestu pro domíchávač a čerpadlo – tedy upravený terén, aby technika mohla přijet co nejblíže. Pokud si nejste jisti, naši technici vám předem řeknou, co nachystat.

Anhydrit: minimum cca 30 mm (nad topením min. ~35 mm), maximum kolem 80 mm v jedné vrstvě (větší tloušťky se řeší dvěma vrstvami nebo jiným materiálem). Cementový potěr: minimum cca 40 mm (nad topením ~45–50 mm), maximum také kolem 100 mm – u větších tlouštěk se volí raději beton nebo lehčený potěr. Optimální tloušťku navrhneme podle vašeho projektu (záleží na nerovnostech podkladu a potřebné výšce podlahy).

U anhydritu doporučujeme počkat minimálně 7 dní, pak začít topit pozvolna – nastavit např. 25 °C na vodě, nechat pár dní, pak zvyšovat. Po cca 2 týdnech prohřívání lze topit naplno. U cementového potěru se topí až po 3–4 týdnech od vylití (cement musí nejdřív hydratovat). Postup je pak stejný – začít na nízké teplotě a postupně přidávat. Náhlé zatopení horkou vodou by mohlo způsobit šok a popraskání potěru.

Anhydritová podlaha je na bázi síranu vápenatého (sádry), cementová na bázi cementu. Anhydrit lépe samonivelačně teče, je ideální pro podlahové topení a nepraská, ale nesmí do vlhka. Cementový potěr je odolný vůči vlhkosti a mrazu, unese vyšší zatížení, ale více pracuje (dilatace, možné praskliny) a není tak dokonale rovný bez úprav. Podrobné srovnání nabízíme v našem blogu

Při dodržení technologie by anhydritová podlaha praskat neměla skoro vůbec (má minimální smrštění). Cementová může drobné vlasové praskliny vytvořit, pokud se např. rychleji vysuší. Praskliny ale většinou nejsou na závadu, pokud jsou drobné – překryje je finální podlahová krytina. Kdyby vznikla větší trhlina, umíme ji zalít speciální pryskyřicí nebo jinak sanovat. V každém případě děláme maximum pro prevenci prasklin (správné dilatace, pomalé vysychání atd.).